Vznik a vývoj sovětské centrálně plánované ekonomiky
Po po revoluci nastávají reformy bolševiků, schválen dekret o půdě (pozemková reforma, ve které byl zkonfiskován majetek církve, velkostatků a cara a byla přerozdělena podle početnosti rodin, proběhlo zrovnoprávnění žen, pracovní doba je ustanovena na 48 hodin), státní zemědělské podniky se dělily na kolchozy (kolektivní zemědělství) a sovchozy (sovětské hospodářství), bankovnictví bylo prohlášeno monopolem státu, banky byly včleněny do Státní banky, byly zestátněny velkopodniky, znárodněn průmysl.
V době války s Německem se aplikuje válečný komunismus, reformy pod heslem "vše pro frontu" (rolníci odevzdávají státu téměř veškerou zemědělskou produkci, nechávají si jen to nejnutnější, obyvatelstvo má pracovní povinnost, je zásobováno lístkovým systémem, aplikuje se především naturální směna, peníze postupně mizí), pozitivem bylo to, že nedošlo k zhroucení armády a měst, negativem prohloubení hospodářského rozvratu.
V roce 1920 schválen plán GOELRO (Státní komise pro elektrifikaci země), vznikl jako vidina perspektivního Ruska pouze cestou industrializace, probíhá elektrifikace země, technologická rekonstrukce, rozvoj těžkého průmyslu.
V roce 1921 vzniká NEP (nová ekonomická politika) jako reakce na válku, revoluce a intervence, ruské hospodářství je o půl století zpět a hrozí zhroucení, byla zavedena pevná daň (po úhradě může rolník své přebytky volně prodávat), proběhla měnová reforma (obnovuje se vnitřní trh, ruší se naturální směna, zavádí se odměna v penězích, navrací se tržní podmínky - volný obchod), podporují se živnosti a družstevní podnikání.
V roce 1922 vzniká SSSR (Svat sovětských socialistických republik), Lenin nastoluje koncepci výstavby socialismu (socialistická ekonomika, industrializace, těžký průmysl), v roce 1924 Lenin umírá.
Po Leninově smrti nastupuje J.V. Stalin, cítil, že hospodářství musí jít cestou industrializace, je potřeba vyškolit kvalifikované pracovní síly a opatřit hmotné a finanční zdroje, lidé se budu mít dobře, ale až později, teď se musí obětovat, odklání se od principů NEPu, posiluje centralizaci a státní direktivismus (závazné pětileté plány rozvoje).
První pětiletka probíhá v letech 1928 - 1932 a hlavním cílem je vybudovat základy socialistické politiky, nastává obrovský skok v rozvoji průmyslu (i práce otroků z gulagů).
V průběhu první pětiletky nastává tzv. "obilný problém", který vede ke kolektivizaci rolnického hospodářství, aplikují se především kolchozy typu artěl (= záhumenky, 95%, kolektivizace rostlinné a živočišné výroby) či kumuny (kolektivizuje se všechno), v důsledku kolektivizace, teroru vládní moci umírá až 3 milióny lidí hladem.
Druhá pětiletka probíhá v letech 1933 - 1937, rozvíjí se především strojírenství, strategická těžiště průmyslu jsou přesunuta na východ kvůli hrozícímu konfliktu, řízení průmyslu přešlo na četná ministerstva, ruší se přídělový systém, vzniká stachanovské hnutí (A. Stachanov, hnutí za zvládnutí techniky a vyšší produktivitu).
Třetí pětiletku přerušila válka, probíhá v letech 1938 - 1941, zájem se přesouvá především na zbrojní průmysl, 22. června 1941 byl SSSR přepaden Německem, v té době je SSSR 2. největší průmyslový producent na světě.