Období hospodářského liberalismu
Po průmyslové revoluci vzniká éra kapitalismu volné (svobodné) konkurence, soutěže, který je charakterizován jako volným pohybem zboží, lidí a kapitálu a minimálními zásahy státu do hospodářství. Vrcholné období bylo v 70. a 80. let 20. století.
Celní protekcionistickou politiku střídá politika svobodného obchodu (free trade).
Jako první kapitalismus volné konkurence prosazuje Velká Británie. Ta uzavírá v r. 1860 smlouvu s Francií, součástí byla i doložka nejvyšších výhod, podle které jakákoliv výhoda v obchodním styku poskytnutá jedné ze smluvní stran třetí zemí musí být uplatněna i vůči druhé smluvní straně.
Při prosazování svobodného obchodu používá VB vůči slabým zemím ekonomický a politický nátlak, vojenské akce (např. opiové války s Čínou).
V Rusku a dalších zaostalejších částech se kapitalismus volné soutěže neprosadil z obav ze silné konkurence, v USA zůstává celní politika.
Novou politikou je ovlivněna i ekonomie (především řešení sociální otázky), představiteli např. Mill, Sismondi, Proudhon a hlavně Marx a Engels.
Marx vytváří teorii nadhodnoty (přebytek hodnoty vytvořený prací nad mzdou), přivlastňují si ji vlastníci kapitálu, předpokládá, že nastane socialistická revoluce a přechod k společnému vlastnictví.
Na základě nových ekonomických teorií vznikají nové politické strany, odrážejí především zájmy sociálních vrstev (chartismus, tradeunionismus).
Ve Velké Británii je kolem roku 1830 soustředěna polovina světové průmyslové výroby (bavlnářství, těžký průmysl). Zemědělství je závislé na dovozu obilnin, vlny a dalších produktů. Do svých kolonií rozváží průmyslové výrobky a dováží z nich zemědělské produkty, do kolonií investuje.
Ve Francii stále dominuje především zemědělství, které má malovýrobní charakter (největší producent cukrové třtiny). Průmyslová výroba je až na druhém místě, nízká dynamika industrializace má příčiny v molovýrobním charakteru zemědělství, nízkým populačním přírustkem, slabou investiční činností a malým vývozem zboží do kolonií. Do zahraničí vyváží víno, sýry, módní a luxusní zboží.
V Německu probíhá sjednocení od 18. století (spojení 300 států a svobodných měst). Vzniká zde Německý celní spolek, který pomáhá k vytvoření celoněmeckého vnitřního trhu a přispívá k zrychlení hospodářského vývoje. Vedoucí úlohu zde hraje Prusko. Vznik Německé říše také přispívá k rozvoji hospodářství. V zemědělství přetrvávají feudální poměry i po buržoazní revoluci 1848 - 1849. Velkostatky se přeměňují na kapitalisticky orientovaná hospodářství využívající námezdní práci zemědělských dělníků. Průmysl se zaměřuje především na hutnictví, těžbu uhlí, textilní průmysl. Objevují se akciové společnosti. Hlavním odbytištěm je vnitřní trh.
USA se po válce za nezávislost velmi rozšířily (Mexické státy, od Ruska kupuje Aljašku). Dramaticky se také zvyšuje počet obyvatel (přirozený přírůstek, přistěhovalci, černí otroci).
Základním odvětvím USA je stále zemědělství, které se na severu vyvíjí farmářským vývojem, na jihu byly plantáže velkovýroby s otroky (1.producent bavlny na světě).
Mezi soudobé problémy USA patří obchod s otroky i přes zákaz jejich dovozu, problém byl také přístup k půdě, prodávaly se jen velké pozemky, skupovali je spekulanti a prodávali výrazně dráž.
Rozdílné hospodářské a sociální poměry mezi severními státy a jižními státy vyvolává protichůdné politické i ekonomické požadavky (spory v otázce existence otroků a celní politiky) a vedou až k Válce Severu proti Jihu (1861 - 1865), která skončila porážkou Jihu.
Důsledkem porážky např. zákon o usedlostech (bílý farmář si mohl za minimální poplatek koupit půdu, pokud na ní alespoň 5 let pracoval) či zrušení otroctví A. Lincolnem.