Hospodářské problémy Československa v období světové hospodářské krize
Krize vyvrcholila později a byla hlubší než byl celoevropský průměr, byla částečně překonána díky státním zásahům: a) zákony na podporu kartelizace a syndikace hospodářství (od roku 1933 kartely evidovány v Kartelovém rejstříku, vznikaly také tiché kartely, které byly před veřejností utajeny) a b) oživení vývozu díky exportním prémiím, probíhají dvě devalvace měn v letech 1934 a 1936.
Hospodářské oživení je krátkodobé a uskutečňuje se v letech 1936 - 1937 především díky exportu a zbrojení jako reakce před ohrožováním nacistickým Německem.
Krizi se však nepodařilo zcela přejít, což má za následek ztrátu pozic na světovém trhu, pokles životní úrovně obyvatelstva, změny v hospodářství (roste význam železnic, strojírenství, nových odvětví - chemie, elektrotechnika, klesá význam řemesla a zemědělství ve prospěch terciární sféry a továrního průmyslu)
Krize měla také sociální důsledky, zvyšuje se nezaměstnanost, příjmy obyvatelstva klesly podstatně hlouběji než ceny (což znamená redukci osobní spotřeby, ztráty zákazníků a drcení drobných řemeslníků velkými podniky), soudní exekuce (v průměru každá rodina, exekuce na bydlení a půdu vede k existenčním problémům, k poklesu porodnosti, žebroty, zločinnosti a nárůstu sebevražd).
Průmysl se orientuje na zbrojení, na budování strategických komunikací a pohraničního opevnění.
V zemědělství nastává agrární krize, k nadvýrobě a poklesu cen (malovýrobci produkovali více v naději, že vyrovnají pokles cen), zvyšuje se celní ochrana zemědělství, v roce 1934 vzniká obilní monopol (výsadní právo na výkup, dovoz, distribuci obilí, krmiv a mlékárenských výrobků).