Fenomén industrializace
Za průmyslovou revoluci označujeme přechod od ruční výroby v manufakturach k tovární strojní výrobě. Průmyslová revoluce se mohla uskutečnit jen díky převratným pokrokům ve vědě (např. Darwinova evoluční teorie). Průmyslová revoluce si vynutila také revoluci v dopravě (parní stroj se uplatňuje nejen ve výrobě, ale také při stavbě lokomotiv či lodí).
Za agrární revoluci označujeme změny v zemědělství (pěstování brambor, cukrovky, luštěnin, zdokonalení technologie).
Demografická revoluce přináší vyšší natalitu a delší dobu života a je výsledem změn v zemědělství (lepší výživa), lepší lékařské péče a lepších hygienických návyků.
Hlavním středniskem průmyslové revoluce byla Anglie (1760 - 1840). Mechanizovaná tovární výroba se zde uplatňuje v bavlnářství a textilním průmyslu. Používá se především parní stroj (J. Watt). První stroje byly dřevěné, později železné. Anglie je nazývána dílnou světa.
V západní Evropě a USA probíhá průmyslová revoluce po skončení napoleonských válek, v zaostalejších částech (Uhersko, Rusko, Polsko) probíhá až v 2. polovině 19. století.
Mezi hlavní důsledky průmyslové revoluce patří zvýšení produktivity práce, vznikají nové obory (strojírenství), urbanizace (ve městech uhelné doly), zdroj obživy se přesouvá k průmyslu.
Průmyslová revoluce přináší také negativní sociální důsledky, lidé se stávají pouhým doplňkem stroje, poklesl význam kvalifikované práce a začínají pracovat ženy a děti (od 7 let). Zavedení strojů znamená propouštění a tedy růst nezaměstnanosti, pracovní doba se zvyšuje až na 14 - 16 hodin. Vzniká luddismus (lidé stroje ničí, jsou nepřátelé).
Četné protesy a vzpoury vedou až k tzv. ochrannému sociálnímu zákonodárství (zakázána práce dětí do 9 let a noční práce starších dětí, pracovní den zkrácen na 12 hodin).
Průmyslová revoluce je také obdobím vzniku ekonomie jako samostatné vědy (A. Smith a D. Ricardo).
Vzniká útopický socialismus (Saint-Simon, Fourier, R, Owen), který se snaží přesvědčit majetné vrstvy, že majetková nerovnost je v rozporu "s lidskými a božími zákony" a že "kapitalismus odporuje lidské přirozeosti".
Ideál socialismu se formuje do učení o společnosti, která zrušením soukromého vlastnictví a nahrazení společným vlastnictvím odstraní majetkové výsady jako základ společenské nerovnosti (K. Marx, F. Engels).